Dnes bych chtěla pohovořit o koncích vztahů. Začala jsem studovat toto téma, protože mám sama problém mentálně ukončit vztah, který už je fyzicky ukončen přes rok. I kdyby nebyl ukončen navždy, což člověk nikdy neví, je rozhodně alespoň velmi pozměněn, poznamenán a zredukován na minimální úroveň toho, jaký byl dříve. Fyzické odtažení ale neznamená, že máte vyřešeno. Dočetla jsem se, že existují tři typy spojení- fyzické, emoční a energetické. Energetické spojení si nechám na příště, sama mu ještě moc nerozumím.
Fyzické odloučení vám pomůže dostat se od člověka dál i na jiných úrovních, ale jen velmi omezeně. Říká se, že čas všechno léčí. Souhlasím, že čas vás otupí a již neprožíváte vztah tak aktuálně a snižuje se frekvence vzpomenutí si na daného člověka. Ovšem mohou přijít chvíle těsně spojené jenom s daným člověkem, ve kterých prožíváte vztah stejně intenzivně jako před „koncem“. Mohou to být místa, slovní spojení, která daná osoba užívala po dobu vašeho vídání se, ale může to být ještě jedna věc, o které se domnívám, že je klíčem řešení problému. A to jsou emoční benefity, které vám daná osoba poskytla a vám chybí zejména v období emoční nerovnováhy, proto si na ně vzpomenete a upínáte se k nim. Co s tím?
Podle mého názoru je prvním krokem uvědomění si, jestli a jak můžeme nahradit to, o co jsme přišli. K tomu je potřeba hodně dobře zanalyzovat, co to bylo. V mém případě to byla neustálá pozornost, sdílení stěžování si na cokoliv, starost o mé zabezpečení, pocit, že jsem středem mého i jejího vesmíru, důvěra v určité mé schopnosti a finanční a materiální podpora včetně teplého jídla kdykoliv jsem požádala.Co z toho mi chybí? Jenom ten pocit, že jsem středem mého i jejího vesmíru. To je velmi nezdravý pocit a je dobře pro nás obě, že už to tak není. Myslím, že tím jsem si akorát vybudovala velmi silné ego, které mi teď akorát dělá problémy. Vztahy jsou o prostoru druhého člověka, ne o dokazování si nadvlády pro potvrzení hloubky vztahu. U nás se střídaly role, ale málokdy jsem měla pocit parťáka, který mi stojí po boku. A když už jsem se tak cítila, bylo to naprosto skvělé. Takže docházím k názoru, že já si toto ani nahrazovat nechci a chci se posunout dál a naučit se, jak vypadá pravé partnerství. Už nechci, aby to bylo jen o mně, nebo na druhém, ale na nás.