Streamování
První webová stránka, kterou jsem jako zvídavý surfař navštívil, byla o J.R.R. Tolkienovi a jeho Středozemi. Tehdy mne táta vzal do práce, aby mi ukázal skvělou technologickou novinku, která spojuje celý svět.
Stránka se načítala asi pět minut, byl na ní pouze anglický text a já si říkal, že ten internet je mi platný asi jako hrábě kozlovi. Neexistoval ještě žádný facebook ani streamovací služby. Ještě o pár let později na něm šlo přehrávat pouze několikavteřinová videa, která se načítala přibližně půl hodiny, ale už tehdy si lidé uvědomili, že mezi sebou mohou sdílet cokoli, co lze zdigitalizovat.
Začalo období pirátského stahování hudby a později i filmů, období zálohování internetu. V dnešní době je tato činnost díky streamovacím službám již pouze zábavou pro nadšence, ale pro většinu umělců to vyjde skoro nastejno. Ti stejně ze svých hudebních nahrávek a videí být živi nemohou.
Ať už si totiž stáhnete pirátskou kopii svého oblíbeného zpěváka, nebo si jeho nahrávku pustíte přes libovolnou placenou webovou službu, rozdíl spočívá pouze v pár halířích, které se nemohou vyplatit. Sice se říká, že halíře dělají talíře, ale aby muzikant za své dílo vydělal přes takovouto službu alespoň pět korun, většinou nestačí, že si jeho nahrávku pustíte třeba i milionkrát, protože systém streamovací služby mu přičte peníze pouze za jednoho člověka, tedy jenom těch pár halířů.
Proto, když chce v dnešní době člověk skutečně podpořit nějakého začínajícího umělce, je lepší mu poslat peníze rovnou na účet, nejlépe s nějakým pěkným vzkazem do zprávy pro příjemce.
Na druhou stranu alespoň nezanikne živá hudba, protože je to stále jediný osvědčený způsob, jak si na své živobytí muzikant alespoň trochu vydělá. Problém je, že tak zanikají méně populární projekty, které nejsou zaměřeny na masy, ale pouze na určitou specifickou skupinu lidí.
Třeba takové filmy jako jsou Avengers se přes streamovací službu vyplatí, ale například již takový dokument o jazzovém pianistovi, sebelépe natočený, začíná být otázkou spíše amatérského zájmu, na který napřed musí režisér našetřit z brigád v supemarketu, nebo získat dotaci z Evropské unie.