Historie padělání peněz je stará jako peníze samy. V této zločinné činnosti padělatelům nijak nebránily ani velmi vysoké a přísné tresty.

Padělky například existovaly v Česku už za vlády Přemyslovců. K největšímu rozkvětu padělání pak dochází v patnáctém století, kdy vznikají padělatelské dílny v Koněpurských jeskyních.

Nutno říci, že padělání peněz a penězokazectví nebylo jen zájmem určitých podvodníků nebo určitých skupin, ale velmi častobylo v zájmu vysoké politiky. Důvod? Například napomoci k devalvaci měny nepřátel. Zní to jako absurdní?

Ďáblova dílna

V říšském Německu vznikl supertajný projekt, jehož cílem bylo padělat bankovky nepřátel tak, aby padělky od pravých bankovek nerozeznal ani znalec. Falešnými bankovkami pak plánovali zavalit zahraniční finanční trhy a způsobit zhroucení ekonomiky. I tak lze totiž vést válku.

Vznikla supertajná padělatelská dílna. Asi mnohé překvapí lokalita. Dílna nebyla někde v přísně střeženém ústraní. Nacházela se v centru samotného koncentračního tábora Sachsenhausen a plagiátoři byli z řad vězňů.

Samozřejmě kromě několika vyvolených nikdo nevěděl, o jaký projekt se jedná. V případě plagiátorů se jednalo o VIP vězně, kteří si určitý nadstandard a naději k životu vykupovali paděláním peněz. Jednalo se o grafiky, malíře, tiskaře, ale také o penězokazce, kteří s danou kriminální činností měli zkušenosti již v minulosti. Projekt se jmenoval Operace Bernhard.

Na toto téma byl natočen v roce 2007 skvělý koprodukční rakousko-německý film Ďáblova dílna, který diváky poměrně přesně seznamuje s činností tajné dílny a jednotlivými plagiátory, kteří neměli šanci říci ne.

Příběh je skutečný a je vyprávěn prostřednictvímAdolfa Burgera slovenského žida tiskaře, který se jako vězeň Operace Bernhard zúčastnil. Je ironií, že díky tomuto projektu tento muž zůstal naživu. Původně byl totiž transportován do Osvětimi a odkud cesta zpět téměř neexistovala. Díky své odbornosti byl ovšem deportován do Sachsenhausenu a nasazený do tajného projektu, což mu zřejmě zachránilo život.