Let British Airways 5390 měl být let jako každý jiný. Nikdo netušil, že se pár minut po startu změní v děsivou noční můru všech cestujících, a především posádky letadla.

Tim Lancaster, kapitán tohoto letu, společně s druhým pilotem Alastairem Atchisonenm, vystoupali s letadlem do výšky zhruba 5 300 metrů. Neočekávali žádné problémy, proto si kapitán rozepnul bezpečnostní pás, jelikož v této výšce to již bylo povoleno. Náhle se ozval ohlušující zvuk podobný výbuchu a čelní sklo letounu zmizelo. Nepřipoutaného kapitána vzduch okamžitě vysál ven. Naštěstí se jeho nohy zaseknuly pod řídící pákou, ale horní polovina těla bezvládně visela venku. 

Jeden ze stevardů, který se šel podívat do kokpitu, co se děje, pohotově zachytil kapitánovi nohy a snažil se ho vtáhnout zpět, ale marně. Odpor vzduchu byl příliš velký. Všichni se smiřovali s tím, že kapitán zemřel, jelikož podmínky v takové výšce nejsou rozhodně uzpůsobeny pro přežití. Extrémně řídký, až nedýchatelný vzduch a teploty hluboko pod bodem mrazu.

Druhý pilot nejdříve kvůli mlze a hluku nemohl ani komunikovat s řídící věží. Prokázal ale skvělé pilotní zkušenosti, a podařilo se mu letadlo dostat do nižší letové výšky, kde se spojil s věží. Dva stevardi se pokoušeli kapitána nadále držet, ale docházeli jim síly. Atchinson však zakázal, aby kapitána pustili, i když všichni věděli, že je nejspíš dávno po smrti. Měl obavu, že by kapitánovo tělo mohlo zasáhnout motor letadla a způsobit ještě větší škody na letounu. 

Atchinson přistál s letadlem na nejbližší možné letiště. Tam s úžasem zjistili, že kapitán žije. Utrpěl sice zlomeniny, podlitiny a byl silně podchlazený a omrzlý, ale ze všeho se dostal. Stevard, který vešel do kokpitu jako první, měl omrzlou paži. Jinak nikdo neutrpěl zranění, díky skvělému počínání druhého pilota.

Ještě neuvěřitelnější na této příhodě je, že navzdory tomuto děsivému zážitku, kapitán již pět měsíců od této nehody znovu usedl do kokpitu a létal až do důchodového věku.