Informační technologie nikdy nebyla můj velký koníček. A to mě docela mrzelo. Chtěla jsem, aby mě informační technologie opravdu moc bavila. A vy se jistě divíte proč. Je přeci nelogické, něco chtít nevědět, nerozumět tomu. Jenže já musím říct, že mě informační technologie opravdu vůbec nešla. Byla to docela ostuda. A nyní vám řeknu proč. Protože můj bratr a taky tatínek byly finanční poradci a pracovali stále online. Moje maminka zase pracovala s počítačem. Maminka se vyučila obor informační technologie, což byl její koníček. Moc ji to bavilo. A pracovala v zemědělství. Tam využívala ale počítač opravdu každý den. Takže bylo jasné, že moje maminka na informační technologie opravdu perfektní. Jako můj bratr i tatínek. A já jsem byla asi jediná černá ovce rodiny.

Vůbec mě nebavila informační technologie ani žádná technika. S počítačem jsem uměla pouze základní věci, co se děti učí asi ve čtvrté nebo páté třídě. A vůbec mi to ale nevadilo. Ale možná mě to jenom trochu mrzelo a štvalo, že jsem jiná. Jenže jsem měla opravdu velké štěstí, že je moje maminka mi to nikdy nevyčítala. Moje maminka mi vždycky řekla, že když nerozumím informační technologii, tak se svět nezboří.  No a měla pravdu! Svět stále stojí. Já jsem ale zase byla opravdu skvělá sportovkyně. Ovládla jsem perfektní jízdu na kole. Jezdila jsem taky takové závody. A musím ale říct, že v tom se taky dokonale vyznat je docela složité.

Takže informační technologie opravdu není všechno. Byla jsem ráda, že jestli zvládnu základní úkony s počítačem, tak budu za všechno ráda. Takže jsem velmi ráda, že mám maminku, která mě ve všem velmi podporuje a taky mi vždy skvěle poradí. Myslím, že jednoho dne budu v informační technologii opravdu dobrá a budu více soběstačná, což je v dnešní době velmi důležité. Chci být v tom vážně dobrá.