Naše kosti by se moly zdát jako poměrně jednoduchá orgánová soustava. Ale opak je pravdou. Kosti v naše těle jsou oporou pro celý zbytek systému. Jen díky kostem je možný pohyb, jelikož svaly se svými šlachami upínají právě na části kostí. Svaly se při své kontrakci stahují, takže pokud víte, kde má taková sval počátek a kde konec, dá se logicky odvodit, jaký pohyb pak bude proveden. Naše kosti se jsou tvořené v závislosti na tom, jaké síly na ně působí. Tady na zemi se jedná převážně o gravitaci, ale ta je víceméně všude konstantní, takže její vliv můžeme zanedbat. Proto je velmi důležité, jak působíme na své kosti my.

Jak se pohybujeme, sportujeme a jednoduše, jak dáváme naši kostem zabrat. Kosti jsou totiž plastické a umí reagovat na zátěž přestavbou své tkáně. Dokáží se tak přizpůsobit působícím silám, aby tak jejich struktura byla co nejpevnější. A velmi podobné to pak je u kosmonautů, u kterých můžeme po určitou dobu smazat vliv gravitace. Jejich kosti jsou pak zpátky na zemi docela křehké a kosmonauti tak mohou po nějakou dobu trpět na častější zlomeniny. Kosti se zase vrátí do původní podoby, jen co na ně zase chvíli bude působit gravitace, ale do té doby je potřeba, aby si dávali větší pozor.

Kosti navíc fungují jako zásobárna různých látek. Například vápníku, fosforu a dalších minerálů. Vápník je pro naše fungování naprosto nezbytný a tělo si jeho množství v krvi velmi přísně hlídá. Pokud je vápníku v krvi moc (například po jídle), jsou stimulovány kosti k tomu, aby vápník ukládaly a ledviny k tomu, aby jej z těla močí odstraňovaly. A pokud se dostaneme do stavu, kdy naopak se krvi objevuje vápníku málo, z kostí se poměrně rychle může uložený vápník uvolnit a být vyslán. Díky tomu pak netrpíme křečemi a v horších případech poruchami srdečního rytmu a srdeční zástavou.